Kouzelný paragraf 38: Plnění povinné školní docházky v zahraničí.

Gabriela V. Nováková

Úvod

     Podle odhadů žije v současnosti mimo území České republiky hodně přes dva miliony lidí, kteří se tak či onak hlásí ke svým českým kořenům a české národnosti.

Přesný počet těchto "Čechů původem, rodem či vlastním rozhodnutím" nelze zjistit. Ministerstvo zahraničních věcí přiznává, že sice takové informace vyhledává, zpracovává a prezentuje, jde ale o informace dílčí, neúplné a nepřesné.

Zdaleka ne každý Čech, žijící v zahraničí, má zároveň české občanství, zvláště pokud jde o potomky či prapotomky někdejších migrantů, kteří opustili Česko třeba před desítkami let.

Zdůrazněme hned zkraje, že kdo české občanství nemá, toho se tento text, zaměřený na plnění povinné školní docházky občanů ČR, netýká.

Kdo ale držitelem českého pasu (českého občanství) je - a je zároveň ve věku, kdy se na něj vztahuje povinná školní docházka, následující text je tady právě pro něj. Nebo spíš pro jeho zákonné zástupce.

I.

     Pojďme hned "in medias res" - a zároveň učiňme jednu zdánlivě odtažitou odbočku. Ukáže se, že bude velice důležitá. Jde o vysvětlení pojmu kmenová škola.

Každé české dítě - občan ČR žijící v ČR - má svou kmenovou školu, kam je od svých šesti let zapsané, kde je evidované a kam buď prezenčně dochází na vyučování nebo, jde-li o individuální vzdělávání (domácí či kombinované vzdělávání), je zde pravidelně přezkušováno. Tato kmenová škola dítěti vydává vysvědčení a tím i potvrzení, že dítě plní povinnou školní docházku v rámci zákona.

Být zapsán v kmenové škole není pro děti, žijící aktuálně v ČR, věcí výběru. Je to povinnost. Můžete si ale vybrat konkrétní školu, kam bude dítě zapsáno. Může to být spádová škola podle místa bydliště. Být do takové školy zapsáno je právem dítěte. Někde s tím mohou být kapacitní problémy, ale není věcí rodičů to řešit - to je povinností zřizovatelů, tedy obcí. Kdo si nechce komplikovat život a podobu a kvalitu vzdělání svých dětí moc neřeší, ten si dojde se svým šestiletým potomkem k zápisu "do nejbližší školy za rohem" - a má hotovo.

Rodiče ale mohou sáhnout i mimo svou spádovou školu. Teoreticky si pro své dítě mohou vybrat jakoukoli jinou státem registrovanou školu (oficiálně: školu zapsanou v Registru školských a vzdělávacích zařízení) a požádat zde o zapsání svého dítěte. Je už věcí domluvy mezi školou a rodiči, zda bude dítě do takové školy přijato. Jakmile tam dítě zapíšete, stává se tato škola vaší školou kmenovou a zákonné povinnosti bylo učiněno zadost.

Ať už jdete cestou zápisu do spádové školy, nebo hledání vhodné dobré školy věnujete měsíce badatelské práce, nakonec zkrátka spárujete své dítě s nějakou kmenovou školou, která má od toho okamžiku vaše dítě v péči, vede jeho administrativu a vzdělává ho - nebo kontroluje, zda a jak je vzděláváno, pokud jde o domškoláka. Vést evidenci, sledovat učební pokroky dítěte a vydávat mu vysvědčení je povinností kmenové školy - to je dobré si zapamatovat.

Tolik nezbytná vysvětlivka - a teď už zpátky z Čech na konec světa. A protože jsme v Portugalsku, tedy vzhůru do Portugalska.

II.

     Vedle držitelů českého pasu (občanů ČR), kteří se v zahraničí už narodili, žijí v cizině stovky tisíc Čechů, kteří tam odcházejí studovat, pracovat, podnikat, cestovat, poznávat, rozvíjet se, získávat zkušenosti, relaxovat… (doplňte dle libosti). Někteří nakonec v zahraničí zůstanou natrvalo, mnozí tam naopak prožijí jen několik let nebo tam tráví pouze určité části roku - a na zbytek se vrací domů. Ať tak nebo onak, jde-li o děti školkou a školou povinné (ve věku cca 5 - 15 let), jejich rodiče musí vyřešit otázku, jak tuto povinnou školní docházku budou plnit.

Pro tyto případy máme ve školském zákoně onen tajuplný, mýty a nejasnostmi opředený, vstřícný - a přesto ne zcela srozumitelný, každopádně ale svým způsobem slavný paragraf 38.

Paragraf 38 (rozšířený ještě o subparagraf 38a) řeší "Plnění povinné školní docházky v zahraničí, v zahraniční škole na území České republiky nebo v evropské škole". A říká se v něm docela jednoduchá, ale zásadní věc:

Dítě s českým pasem (českým občanstvím), které podle českého školského zákona podléhá povinné školní docházce, může tuto povinnost plnit i mimo území České republiky. A to je super!

A pak už se jen upřesňuje, jak na to.

A jak tedy?

III.

     Podle dikce paragrafu 38 může dítě, které se nachází delší dobu mimo ČR, navštěvovat českou školu zřízenou při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky.

Taková škola ale v Portugalské republice není.

Paragraf 38 dále říká, že děti mohou navštěvovat některou z takzvaných Evropských škol (resp. Akreditovaných evropských škol). Skvělé je, že tyto školy (které fungují v Belgii, Německu, Lucembursku, Francii, Spojeném království, Itálii, Nizozemí, Španělsku či Slovinsku) poskytují vzdělání od první třídy až k maturitě - a toto vzdělání je v ČR uznáváno bez rozdílových či doplňujících zkoušek. Kdo do takové školy chodí, jak kdyby chodil do školy přímo v ČR.

Jenomže taková škola v Portugalsku zatím není. Otevření je nicméně ve výhledu, takže pro případné zájemce zde odkaz: https://www.eursc.eu/en/Office/links

Tolik možnosti, které paragraf 38 dává - ale v Portugalsku je nevyužijete.

A které tedy využít můžete?

IV.

     Zopakujme, že směrodatnou informací pro rodiny se školou povinnými dětmi (s českým pasem), které dočasně či trvale žijí v Portugalsku, je, že tyto děti mohou plnit povinnou školní docházku "ve škole mimo území České republiky". Říká to hned článek 1 odstavec a) příslušného paragrafu. Vypadá to jako banalita - ale není. Z takto jednoduché formulace totiž vyplývá, že pokud svému dítěti v Portugalsku najdete jakoukoli veřejnou nebo soukromou školu a vaše dítě bude tuto školu navštěvovat, potom vůči českému státu dostatečně a plnohodnotně naplňujete povinnost školní docházky svého dítěte. To je naprostý základ. Dál už jde vlastně jen o to, abyste tuto skutečnost českému státu sdělili - a patřičně administrativně ji také doložili. O tom ovšem až později.

Co tedy zbývá? Vše je jasné.

Nebo ne?

Ne.

Rodiče se totiž musí také rozhodnout, zda jejich dítě bude mít vedle portugalské školy, kde se reálně vzdělává, i svoji kmenovou školu v Čechách.

Děti s českým pasem, které plní povinnou školní docházku v zahraničí, totiž svoji kmenovou školu v ČR mít mohou, ale nemusí - a je dobře vědět, co každá z těch variant přináší, jaké jsou její výhody a naopak jaké limity.

V.

     Než začneme hledat odpověď na otázku "mít, či nemít?" českou kmenovou školu, je namístě předeslat, že na tuto otázku neexistuje jediná jednoduchá a správná odpověď. Každé dítě je jiné, každá rodina je jiná, každá životní situace je jiná.

Na prvním místě je třeba zvážit, zda rodina bude v zahraničí žít krátce, dlouhodobě - nebo natrvalo.

Proč?

Protože je důležité vědět (nebo aspoň tušit), zda se vaše dítě ještě během plnění povinné školní docházky vrátí zpět do ČR a nastoupí zde do běžné české školy a bude pokračovat ve vzdělávání v rámci českého vzdělávacího systému. Aby to mohlo udělat, musí k tomu totiž být formálně způsobilé. A to bez kmenové školy jde těžko.

Také je třeba si rozmyslet, jestli bude dítě v budoucnu usilovat o středoškolské a vysokoškolské studium právě v ČR. V takovém případě bude totiž potřebovat, aby mu bylo státem uznáno české základní vzdělání. Jinými slovy, musí mít "splněnu povinnou školní docházku" v českém vzdělávacím systému, nikoli v nějakém jiném (v našem případě portugalském) vzdělávacím systému.

Zahraniční vzdělávací systém zkrátka sám o sobě nestačí. (Vyjma škol při diplomatické misi a Evropských škol - ale víme, že takové školy v Portugalsku nejsou.) Je to trochu schizofrenní, ale funguje to tak, že dítě, které bude navštěvovat pouze portugalskou základní školu, je českým státem vnímáno jako řádně vzdělávané - a zároveň takto vnímáno není.

Proč?

Chybí mu totiž vzdělání v češtině (to dává smysl) a v tom, čemu se souhrnně říká "české reálie": historie a geografie českých zemí, česká literatura, občanská výchova. Pokud by chtělo takové dítě studovat českou střední školu, bude se na něj nahlížet prakticky jako na cizince - a to má své nepříjemné dopady.

Kde a jak si lze toto chybějící "české" vzdělání doplnit? Tušíte správě: prostřednictvím české kmenové školy!

VI.

     V čem je tedy česká kmenová škola pro dítě s českým pasem, které žije a chodí do školy v cizině, užitečná?

Kmenová škola nabízí dítěti možnost vykonávat takzvané vyrovnávací zkoušky. I to je zakotveno v paragrafu 38. Na první přečtení se v tom člověk trochu ztratí, ale realita vlastně není až tak složitá.

Dítě s českým občanstvím/pasem, které žije a chodí do školy v Portugalsku, může být zapsáno i v české kmenové škole. Tuto školu si rodiče mohou v podstatě volně vybrat a domluvit se s jejím ředitelem, zda dítě do školy přijme.

Nejjednodušší je situace u dítěte, které před odjezdem do Portugalska už do nějaké své české kmenové školy chodilo. Při odjezdu do zahraničí tuto školu rodiče informují, že dítě bude plnit povinnou školní docházku mimo ČR. Některé školy na to mají formuláře, jinde stačí třeba mail. Ohlášení odjezdu a plnění povinné školní docházky v zahraničí nepodléhá žádným regulacím, kmenová škola v tom nemůže rodičům zabránit ani nemůže takového žáka vyloučit a poslat jinam (zvláště je-li to škola spádová). To neznamená, že se rodiče nemohou setkat u učitelů nebo ředitelů s nepochopením či nervozitou, ale v takové chvíli postačí jen trocha trpělivosti, než se škola zorientuje a se situací vyrovná. Následně potom žáka eviduje "na třicet osmičku", jak se slangově říká, a je to. Pro rodiče to přináší povinnost dokázat, že dítě v cizině do školy opravdu chodí. K tomu postačí potvrzení, které portugalská škola na požádání vystaví, a příslušný doklad, který odpovídá vysvědčení.

Rodiče mají vždy na konci školního roku právo (nikoli povinnost!) českou kmenovou školu požádat, aby bylo dítě přezkoušeno z učiva českého jazyka a z "reálií", patřících do ročníku, kam dítě chodí. Zkoušky mohou být každoroční nebo ve dvouletém cyklu a jejich konkrétní podobu a průběh upravují příslušné předpisy. Jedná se o zcela standardní situaci a každá škola je povinna se jí zhostit. Jak takové zkoušky vypadají a jak se na ně připravit, to už je jiné téma.

Pokud žák zkoušku vykoná, dostane o tom od své kmenové školy osvědčení i s klasifikací. Toto osvědčení spojí se svým vysvědčením z portugalské školy - a voila, má splněnou povinnou školní docházku nikoli jen "v cizině", ale také "doma". Vrátí-li se do Čech, může rovnou, bez čehokoli dalšího, naskočit do příslušného ročníku ZŠ podle svého věku. A chce-li následně jít na střední školu, nic mu nebrání. Je to, jako by takové dítě vlastně z České republiky nikdy neodjelo.

Komu je tento systém určen? Především rodinám, které odjíždějí do ciziny na přechodnou dobu: za prací, na diplomatickou misi, do orgánů EU. Tyto rodiny vědí, že jejich pobyt v cizině je časově omezen a že po návratu budou jejich děti pokračovat ve standardní české škole. Vyrovnávací zkoušky doplňují těmto dětem stejnou úroveň vzdělání, jakou mají jejich vrstevníci a spolužáci. Vcelku se přitom předpokládá, že jde o děti z českých rodin, s češtinou jako mateřským jazykem, které jsou tudíž skutečně disponované vyrovnávací zkoušky zvládnout a dosahovat učebního pokroku podle RVP resp. ŠVP dané školy. Obsahem zkoušky by totiž mělo být vše, co se ve výuce běžně probírá.

Pro dítě, které umí česky jen částečně, nečte ani nepíše v češtině a o Česku a jeho dějinách mnoho neví a ani ho to dvakrát nezajímá, je taková zkouška na hranici jeho možností (nebo rovnou za ní) - a upřímně: nedává mu to žádný smysl.

Takže ještě jednou. Základní otázka zní: Jsou vyrovnávací zkoušky povinné?

Jednoduchá odpověď: Nejsou.

Na vyrovnávací zkoušku má dítě právo, ale není to jeho povinnost.

Proč tedy mít kmenovou školu, když dítě vyrovnávací zkoušky nedělá?

Správná otázka.

A není na ni vlastně až tak jednoduchá odpověď.

Existují přísné výklady, které tvrdí, že mít v ČR kmenovou školu je povinnost úplně každého dítěte, které má český pas, ať už se narodilo a žije kdekoli.

Ale existují vstřícnější a realističtější výklady, které říkají, že na děti s českým pasem, které se narodily a trvale žijí v cizině, se tato povinnost sice vztahuje, ale nikdo ji nedokáže kontrolovat a vymáhat. Dobré vědět…

Mít českou kmenovou školu je nicméně nejjednodušší způsob, jak na jednom místě shromažďovat a archivovat dokumenty, které dokazují, že dítě plní povinnou školní docházku v cizině.

O jaké dokumenty jde?

O potvrzení, že je dítě žákem zahraniční školy.

O vysvědčení ze zahraniční školy, které dokládá, že dítě postupuje vzdělávacím systémem a s jakými výsledky.

A kdyby snad mezi těmito dokumenty něco chybělo, kmenová škola si to ohlídá a s rodiči o tom komunikuje. Je to, podle zkušeností, většinou klidnější a spolehlivější, než stejné potíže řešit s ministerstvem školství. (Proč právě s ním, o tom za chvíli.)

A nakonec:

Může se dítě bez vyrovnávacích zkoušek vůbec někdy do českého vzdělávacího systému vrátit?

Může! Uf.

Pokud se dítě bez vyrovnávacích zkoušek přestěhuje (vrátí zpět) do ČR, nastoupí samozřejmě do školy, ale než je zařazeno do konkrétního ročníku, musí stejně absolvovat nějaký typ zkoušek či testů z češtiny (a reálií), a nejsou-li jeho znalosti a dovednosti dostatečné, ředitel školy, kam má dítě nastoupit, může nařídit, že dítě bude chodit do nižšího ročníku než by odpovídalo jeho věku nebo počtu již absolvovaných ročníků. Zkrátka - dítě tak nějak "propadne". To může mít všelijaké dopady v široké škále od výhody po totální tragédii - ale to už jsme zase mimo rámec tohoto textu.

Souhrnně řečeno: Pokud dítě úspěšně vykonává vyrovnávací zkoušky, hledí se na něj, jako by se vzdělávalo přímo v ČR. Nevykonává-li vyrovnávací zkoušky, samotná jeho evidence v kmenové škole pro uznání českého základního vzdělání nestačí.

VII.

     Komu se představa vyrovnávacích zkoušek nelíbí, má ještě jednu možnost, jak držet krok s českým vzdělávacím systémem, a ta se jmenuje České školy bez hranic.

České školy bez hranic jsou vzdělávací instituce, které fungují prakticky po celém světě, a vznikly právě proto, aby dětem, které žijí (většinou na přechodnou dobu) v cizině, doplňovaly tu část základního vzdělání, kterou na zahraničních školách získat nemohou a z níž se na kmenových školách dělají vyrovnávací zkoušky (pro zájemce: https://csbh.cz/). Dítě, které žije v cizině a navštěvuje některou registrovanou Českou školu bez hranic, vyrovnávací zkoušky na české kmenové škole dělat nemusí,a přesto se po návratu do ČR může zařadit do běžné základní školy (nebo jít k přijímacím zkouškám na střední školu). I na to pamatuje paragraf 38 a návazné paragrafy, které pozici, povinnosti a pravomoce Českých škol bez hranic jako smluvních institucí ministerstva školství přesně definují.

České školy bez hranic mají u MŠMT akreditaci k řádné výuce českého jazyka a literatury, historie, zeměpisu a občanské nauky - a mají právo vydávat pro své žáky řádné a plnohodnotné vysvědčení, které nahrazuje vyrovnávací zkoušku. Škola organizuje pravidelnou prezenční výuku podle českého RVP a použijeme-li sportovní terminologii, udržuje žáky "v tréninku", aby oproti svým vrstevníkům v ČR neztrácely formu.

Je to skvěle vymyšleno a vždy existovaly úvahy, zda i v Portugalsku podobnou školu neotevřít. Zatím zde ale není. Přesto je zajímavé o této možnosti vědět. Bude-li pokračovat trend odchodu mladých lidí (a tedy i rodin s dětmi) do zahraničí, včetně Portugalska, bude se otázka založení České školy bez hranic v Portugalsku určitě vracet na stůl jako téma i jako výzva.

Česká škola v Lisabonu je "pouze" partnerskou školou v systému Českých škol bez hranic. Nabízí doplňkové vzdělávání dětem, kterého mají jakoukoli vazbu k ČR, češství a češtině. Rozsah jejích vzdělávacích aktivit ale neodpovídá vzdělávacím plánům na standardních českých základních školách, přípravu na vyrovnávací zkoušky tedy může podpořit, nikoli však plnohodnotně zajistit. 

VIII.

     Zbývá doplnit, jak je to s dětmi, které českou kmenovou školu nemají.

Zdůrazněme hned zkraje, že "být na třicet osmičce" a nemít u toho kmenovou školu je legální a legitimní, a to zejména u dětí, které sice mají český pas, ale vedle toho mají i jiné občanství, narodily se v cizině a v ČR třeba nikdy nebyly, česky mluví málo nebo vůbec a svoji budoucnost s touto zemí nijak nespojují. Uznání povinné školní docházky v ČR (i s prostupností do českého vzdělávacího systému) je jim v takovém případě docela k ničemu. Totéž se týká dětí, které se sice v ČR narodily, ale odcestovaly se svými rodiči do ciziny a návrat neplánují.

Těmto dětem zcela postačí, když skutečnost o plnění školní docházky v zahraničí jejich rodiče nahlásí přímo na české ministerstvo školství. Jde to i elektronicky. Příslušné formuláře a popis všech úkonů najdete na stránkách MŠM.

Bylo by to docela jednoduché, kdyby…

Kdyby to nebylo zatíženo hromadou protivných, časově i finančně náročných administrativních povinností. Jejich výčet je podrobně rozveden na webových stránkách MŠMT: https://msmt.gov.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/zak-bez-kmenove-skoly. Je zde ke stažení i formulář oznámení o plnění povinné školní docházky žáka bez kmenové školy a další podklady.

Povinností rodičů, jejichž děti nemají v ČR kmenovou školu, je pravidelně předkládat ministerstvu důkazy o tom, že dítě plní povinnou školní docházku v cizině. Ministerstvo přitom považuje za samozřejmé, že tyto doklady budou přeloženy do češtiny (neuznává se ani anglická verze originálu), a v určitých případech se domáhá dokonce překladu úředně ověřeného! Je-li v rodině více dětí, znamená to pro rodinu docela citelný finanční náklad. Výjimka neexistuje ani pro školy v zemích EU - tedy ani pro Portugalsko - což je vlastně absurdní.

Dítě, které se vzdělává v cizině a v ČR přitom nemá kmenovou školu, nemá ani kde skládat vyrovnávací zkoušky. Přijede-li tedy nějakou shodou okolností do Česka a chce zde pokračovat ve vzdělávání - rozuměj v plnění povinné školní docházky - slavný paragraf 38 (resp. 38a) k tomu říká, že takové dítě "ředitel zařadí… do příslušného ročníku po zjištění úrovně jeho dosavadního vzdělání, zhodnocení jeho vzdělávacích potřeb a s přihlédnutím k jeho věku." Jak patrno, situace je stejná jako u dítěte, které sice kmenovou školu má, ale neskládá vyrovnávací zkoušky.

IX.

     K plnění povinné školní docházky v cizině by to vlastně mohlo být všechno. Ale není. Na stole totiž leží ještě jedna možnost: pracovně ji lze nazývat třeba Chytrá horákyně (nebo Koloběžka I., jak kdo chce).

Vzdělávací systém v ČR umožňuje jako standardní formu plnění povinné školní docházky i takzvané individuální vzdělávání, obecně zvané "domácí". Děti, vzdělávané mimo školu (slangově domškoláci) musí pochopitelně mít svoji kmenovou školu, která je eviduje, kontroluje jejich učební pokrok, zkouší je a vystavuje jim plnohodnotné vysvědčení. Kde se takové dítě nachází, kde žije a jak, by škole mělo být jedno. Tedy klidně v Portugalsku. Dítě je zde rodiči vzděláváno, své kmenové škole v Čechách dokládá běžným způsobem důkazy učebního pokroku, dostavuje se na závěrečná přezkoušení podle svého individuálního vzdělávacího plánu - a dostává standardní vysvědčení. Dál není co řešit.

Pokud je v rodině s domškoláctvím dobrá zkušenost, je to bezesporu nejelegantnější a nejpružnější způsob, jak dětem zajistit plnění povinné školní docházky v ČR - a v ČR přitom nebýt. Týká se to zejména rodin, které nemají přesný plán, jak dlouho budou pobývat v cizině a kde konkrétně se budou zdržovat, případně čekají, jak se jejich děti v zahraničí adaptují (včetně citlivé otázky jazykové). Podle okolností je vždy možné vybrat dítěti v průběhu zahraničního pobytu nějakou běžnou místní školu a v ČR přejít z režimu individuálního vzdělávání (domškoláctví) na režim podle paragrafu 38. Anebo nevybrat a ponechat děti v režimu individuálního vzdělávání, a to klidně až do deváté třídy, to jest do ukončení povinné školní docházky. Dokonce existuje i možnost pokračovat individuální formou ve studiu některých středních škol až do maturity!

Je srozumitelné, že tento postup je pro rodiny všestranně náročný, protože zodpovědnost za vzdělávání leží plně na rodičích. Domškoláci jsou na většině škol podřízeni náročnému systému kontroly a skládají zkoušky nejen z českého jazyka a reálií, ale ze všech předmětů, na druhou stranu formálně a administrativně je tento způsob zajištění povinné školní docházky v zahraničí vlastně nejjednodušší, poněvadž neobnáší žádné jiné povinnosti než ty, které by rodiče domškoláků tak jako tak plnili doma v ČR.

Nadto zůstává otevřena i poněkud extrémní, ale v mnoha ohledech vynikající možnost zařadit děti na území cizího státu do tamějšího vzdělávacího systému - a zůstat přitom v ČR domškolákem. Dítě tak v podstatě studuje paralelně ve dvou vzdělávacích systémech. Pokud mu to nečiní problémy, plynou mu z toho v posledku jen samá zajímavá pozitiva a pozoruhodné benefity. Paragraf 38 sice tuto možnost explicitně nezmiňuje, ale ani ji nezakazuje.

X.

     A co z toho všeho vyplývá? Posloupně toto:

1.

Děti s českým pasem/občanstvím, které žijí trvale nebo dočasně v cizině, podléhají povinnosti plnit povinnou školní docházku podle českého Školského zákona.

2.

Děti s českým občanstvím, které se narodily a trvale žijí v cizině nebo se do ciziny přestěhovaly ještě před zahájením povinné školní docházky, by měly být zaevidovány v českém vzdělávacím systému, jakmile dovrší věk nástupu povinné školní docházky podle českých zákonů. Samozřejmě že je u toho možné požádat o odklad (čemuž bývá vyhověno), ale to už je pouze detail.

3.

Evidenci dětí, žijících v cizině, které nikdy v ČR do školy nechodily, do českého vzdělávacího systému lze provést dvěma způsoby:

• rodiče tuto skutečnost nahlásí na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Oznámí zde prostřednictvím formuláře, který si mohou stáhnout na stránkách ministerstva, nebo nějakým jiným srozumitelným způsobem, že jejich dítě, které je českým občanem, bude plnit povinnou školní docházku podle paragrafu 38, a informují, kterou školu v cizině bude dítě navštěvovat, přinesou o tom nějaké úřední potvrzení (například rozhodnutí o přijetí ke školní docházce) a později budou dodávat příslušná vysvědčení (přeložená do češtiny)

nebo:

• rodiče vyhledají v ČR základní školu, která je zapsána v oficiálním Registru školských zařízení, a své dítě sem, až dosáhne příslušného věku, zapíší. Tím se tato škola stane jejich kmenovou školou. Zároveň v této škole oznámí, že dítě bude plnit povinnou školní docházku v cizině, a dodají o tom patřičná úřední potvrzení a později i vysvědčení.

4.

Děti s českým občanstvím, které v ČR zahájily povinnou školní docházku, ale odcházejí do zahraničí (ať už na přechodnou dobu nebo výhledově natrvalo), musí ve své dosavadní kmenové škole nahlásit, že budou plnit povinnou školní docházku v zahraničí. Jedná se o každý odjezd do ciziny, který je delší než půl roku. U kratšího plánovaného pobytu, po němž se dítě bude vracet do své kmenové školy, stačí dítě na dobu jeho pobytu v zahraničí převést na individuální vzdělávací plán (blíží se režimu domškoláctví, ale je to přeci jen něco trochu jiného).

Nahlášením odjezdu do ciziny (a tedy informací o plnění povinné školní docházky v cizině) přechází dítě do režimu podle paragrafu 38 Školského zákona. Může si přitom zachovat svou kmenovou školu a zůstat jejím žákem "ve zvláštním režimu", nebo může kmenovou školu opustit a zaevidovat se (nahlásit plnění povinné školní docházky v cizině) přímo na MŠMT.

Způsob nahlášení změny je zcela na rozhodnutí rodičů.

Za standardních okolností je to vlastně jednoduchá situace. Potíže mohou vzniknout třeba u rodičů rozvedených, pokud se na postupu neshodnou, ale to už paragraf 38 neřeší. Ve vyhrocených případech do hry může vstoupit OSPOD nebo soud.

5.

Rodiče dětí, pobývajících v cizině, mají povinnost zajistit v cizině plnění povinné školní docházky. Nikdo to za ně neudělá a na nikoho tuto povinnost nemohou delegovat. O vybrané zahraniční škole informují buď kmenovou školu v ČR, nebo MŠMT. Tamtéž také dodávají důkazy (dokumenty a vysvědčení ze zahraniční školy), že dítě plní povinnou školní docházku.

6.

Děti, které plní povinnou školní docházku v cizině a v ČR přitom mají svou kmenovou školu, mohou na této škole vykonávat vyrovnávací zkoušky, které jim zajistí osvědčení o základním vzdělání v českém jazyce, historii, zeměpise a občanské nauce s ohledem na české reálie. Podobu těchto zkoušek stanovují příslušné předpisy, zodpovědnost leží na řediteli kmenové školy, který je povinen vykonání těchto zkoušek žákovi umožnit. Absolvování vyrovnávacích zkoušek není povinné. Děti jsou zkoušeny ze znalostí, které odpovídají příslušným předmětům (resp. jejich částem, které se týkají Česka) podle RVP resp. ŠVP daného ročníku v kmenové škole.

7.

Děti, které vykonávají vyrovnávací zkoušky, jsou v českém vzdělávacím systému vnímány jako kdyby absolvovaly povinnou školní docházku (základní školu až do 9. třídy ZŠ) přímo v ČR. Po případném návratu do ČR jsou automaticky zařazeny do adekvátního ročníku podle svého věku a délky školní docházky a pokračují ve vzdělávání na českých základních (středních) školách.

8.

Děti, které plní povinnou školní docházku v cizině a nemají v ČR kmenovou školu (jsou evidovány pouze na MŠMT), vyrovnávací zkoušky dělat nemohou. V českém vzdělávacím systému jsou evidovány jako děti, které splnily devítiletou povinnou školní docházku, ale nikoli v ČR. Chtějí-li následně do české vzdělávací soustavy (základní školy, střední školy) nastoupit, musí se podrobit speciálnímu přezkoušení, které rozhodne o jejich zařazení do konkrétního ročníku školy (mohou přitom být zařazeny do nižšího ročníku, než kam by patřily věkem nebo délkou již absolvované školní docházky).

9.

Vedle plnění povinné školní docházky podle paragrafu 38 existuje pro české děti i možnost vzdělávat se v zahraničí v režimu individuálního vzdělávání (domácí vzdělávání, domškoláctví). Děti v tomto režimu mají svou českou kmenovou školu, vzdělávány jsou ale v domácím prostředí, za jejich výuku nese zodpovědnost rodina. Kmenové škole odevzdávají důkazy učebního pokroku (portfolia apod.) a vykonávají zde dvakrát ročně povinné přezkoušení ze všech učebních předmětů podle RVP resp. ŠVP dané kmenové školy. Místo jejich pobytu (mimo ČR) není důležité.

10.

Všechny děti, které mají české občanství, třebaže v ČR nežijí, by měly mít formálně vyřešenu otázku plnění povinné školní docházky v ČR. Podle dostupných informací však v této chvíli MŠMT, do jehož gesce tyto záležitosti spadají, nevyvíjí žádnou aktivní snahu po všech těchto dětech pátrat a plnění jejich povinné školní docházky sledovat a kontrolovat. Podchyceny jsou tak především děti, které v ČR školní docházku zahájily před svým odjezdem do ciziny nebo které v ČR stále mají trvalý pobyt, jsou hlášeny u zdravotní pojišťovny apod. - zkrátka nacházejí se v nějakém typu centrální státní evidence.Rodiče takových dětí by rozhodně měly otázku převedení svých dětí pod paragraf 38 vyřešit, jinak jim hrozí významné potíže včetně nebezpečí trestního stíhání.

U dětí, které v ČR nežijí a nikdy ani nežily a jejich vzdělávání je plnohodnotně řešeno zcela jinde a jinak, je plnění "ohlašovacích povinností", tak jak je definuje paragraf 38, čirým formalismem. Je proto na každém rodiči a zákonném zástupci, aby zvážil, nakolik jemu samotnému dává smysl se v této záležitosti angažovat.

Apendix

     Máte-li jakékoli pochybnosti, chcete-li se poradit, hledáte-li pomoc nebo podporu, zkrátka potřebujete-li řešit cokoli, co se plnění povinné školní docházky českých dětí v cizině týká, neváhejte a kontaktujte krajanský Klub Čechů a Slováků v Portugalsku nebo přímo Českou školu v Lisabonu.

Rádi pomůžeme!